Anonymní udavač v době protektorátu

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Bylo to v květnu 1942, ale pan říšský protektor R. Heydrich se ještě těšil dobrému zdraví. Do jeho úřadu a na velitelství Gestapa v jistém krajském městě došly zajímavé anonymní dopisy. Jejich autor se stylizoval do role odpůrce nacistického režimu a jakoby jménem žáků vyhlášeného gymnázia v jistém krajském městě vyjadřoval nesouhlas s nacismem, urážel jeho představitele a citoval různé protinacistické výroky několika členů učitelského sboru, kteří jako by mu v tom byli autoritou.

Bylo jasné, že pisatel anonymů očekává tvrdou odvetu a zničující postih uvedené školy a jejího učitelského sboru. Nemýlil se. Škola obdržela výhružný projev nemilosti a jmenovaní učitelé byli postupně předvolání výslechu na Gestapu. Jako první na řadě byl zeměpisec. Vyšetřovatelé ho konfrontovali mimo jiné s jeho údajným výrokem, že mapy států, které byly Německem okupovány, nemají nosit do školy, ale nemají je ani ničit. Mají je z atlasu vyjmout a mají si je doma schovat. V tom bylo spatřováno svědectví o tom, že učitel nevěří v konečné vítězství Říše. Druhý výrok se vztahoval k uzavření vysokých škol po násilném protičeském zásahu 17. listopadu 1939. Zřejmě rozrušený učitel tehdy pronesl přesvědčení, že „zima pomine a studenti se slétnou k vysokým školám jak včelky k úlům“. Učitel byl vyslýchán mnoho hodin. Hájil se, jak mohl, poukazoval zejména na záludnost, s jakou anonymní pisatel vyrobil podvrh s úmyslem školu postavit do špatného světla, ji i učitele poškodit. Posléze byl propuštěn s tím, že buďto pachatele najde nebo škola bude zavřena a učitelé zatčeni.

Našemu zeměpisci tehdy pomohl inspektor české policie. Vedl ho k tomu, aby si vzpomněl, kdy napadené výroky mohl pronést, kdo byl tehdy ve třídě, kdo si je mohl zapsat a posléze použít, když se mu to hodilo. Objevili tehdy neúspěšného žáka ze smíšeného manželství, který přešel na Oberschule. Našli i ukázku jeho rukopisu a usvědčili ho. Pro tentokrát byla škola zachráněna a další učitelé už vyslýcháni nebyli.

Událost má ovšem ještě dohru. Po válce se usvědčený anonymní udavač přihlásil a žádal osvědčení o národní a státní spolehlivosti a obnovu československé státní příslušnosti. Tu ztratil, když na počátku protektorátního režimu přijala jeho rodina privilegovanou státní příslušnost německou a on přešel na německou školu. Takových pokusů o výměnu státního občanství bylo od r.1945 mnoho, nejčastěji ze zištných důvodů. Je smutné, že se občas našli veřejní činitelé na české straně, kteří tomu byli nápomocni, také ze zištných důvodů .